Plyšový medvídek



Má na vás vliv po celý život. . .

A co se stalo s medvídkem? . . .






já měla takovou malou opičku, Žofku. dostala jsem ji už před x lety a pořád ji mám. je to můj symbol dětství. šťastného dětství :)
Hezký "příběh" ^^ Já jsem také měla, no nebyl to přímo medvídek.. ale takový nepopsatelný plyšák :D myslím, že ho mám někde ve skříni schovaný ještě teď, přeci jen.. mám ho už od narození tak ho nevyhodím! ^^
[3]: tak tak! :3 také si myslím, škoda, že jsem ho neprožila, ale vymyslela . . .
Já mám a měla jsem vždy kamarády mezi plyšovými přáteli ... nikdy nezklamou (:
nikdy jsem je neměla jako kámoše...:O a hezky napsané!)
Ja jsem dostala medvidka kdyz mi bylo kolem roku mamm ho dote
Hezkej článek nechceš být affs? Nevím jestli jsem se tebe ptala
Měla a mam ho pořád jen není v posteli ale je vystavenej xD
Dobře :) děkuju :) .. no jsi zlatá..tak kdyby ses nekdy nudila tak muzes :D :)
To je užasný článek.. :) uplně jsem si vzpoměla na mého užasného plyšáčka :) je to užasný :)
zase skvely clanek:-*
ja mam takovou malou mysku Elisku :)
Krásně jsi to napsala, já jsem taky měla své oblíbené plyšáky, ale ty časy už jsou dávno pryč. :)
Já neměla medvídka, ale plyšového modrého králíčka :) Dostala jsem po svém narození a po 20ti letech ho stále mám :) Sice už nevypadá tak dobře a modře jako dřív, ale je to můj miláček :)
děkuju:)
jo, nemůžu kvůli tomu, že jsou teď soutěže a mě by tam postrádaly ..ale uvidíme, třeba to prostě ukončím hned i bez soutěží, nebylo ode mě pěkný, já vím, ale tak když mě to nebaví tak co:/
Na mem je vyhodnocení soutěží jukni se zda jsi nevyhrala :)
Myslím že jsem nikdy neměla žádnou symbolickou hračku, aspoň si nevzpomínám. BTW, krásně sepsaný příběh :)) Moc chválím :)
Jako malá jsem měla plno plyšáků, nikdy jsem ale neměla ve zvyku vyprávět jim svůj den, vždycky jsem se hrozně bála, že mě někdo uslyší...
Pěkný :-) já mám svého medvídka zrovna teď vedle sebe a jee to skvělý - kamarád co nikdy nezradí :-)
U mě to není/nebyl přímo medvídek, ale spíš taková plyšová ovečka :))
Já mám plyšového medvěda :D Jinak ta písnička od Pink je dokonalá<3
Já, když jsem byla malá, tak jsem ve škole moc kamarádů neměla. Ani v první třídě, protože se tam všichni znali už ze školky a díky tomu, že jsem se ve škole s lidma moc nebavila, tak jsem byla taková šedá myš. Ve druhý třídě se to ale všechno změnilo a já jsem byla oblíbená :) Jsem za to ráda, že mám hodně kamarádů, protože být sama je opravdu opruz :)
Medvídka zrovna ne, ale spoustu plyšáků s kterými jsem si hrála ještě i se sestřenicí :D Vždy rádi vzpomínáme jak jsme si hráli :D
kráásné mím přítelem je ještě ted plyšový měda jmenem býk :DD
Já mám plno medvídků :3 Krásně napsaný článek :)
:O skvělej článek! mám svého medvídka Míšu a mám ho strašně ráda :)
Skvělý článek, já žádního takového plyšáka neměla:/
Ahoj. :) Hned na začátek tohoto komentáře,Ti chci jen říct,že jsem opět rozjela blog.K jednomu článku jsi mi psala,ať Ti dám vědět,až se vrátím,no,tak se poslušně hlásím! :)))
Na své dětství,nemám Ty nejlepší vzpomínky,ne kuli rodině,ale kuli mým přátelům.Neměla jsem kamarády a abych pravdu řekla,nikdy jsem o ně moc nestála.Jednou jsem poznala pár holka,ale byla jsem jenom jejich "loutka",využívaly mě,ale v té době jsem byla malá a blbá a ještě jsem to nepoznala.Byla jsem ráda,že mám "kamarádky",někoho,s kým si můžu popovídat,někoho,komu se můžu svěřit.Ale to je zase jiný příběh,jiné téma,jiná vzpomínka.Medvídka jsem měla,dostala jsem ho kdy si k Vánocům ve škole,od jednoho kluka v první třídě.Byl tio ten nejbáječnější medvídek na světě,měkoučký,příjemný na dotek.Zamilovala jsem si ho a vzhledem k tomu,že jsem neměla žádné přátele,se stal mým přítelem medvídek.Měla jsem ho pořád u sebe,nosila jsem si ho do školy,kde mi dělal společnost,spala jsem s ním.Když mi bylo nejhůř,byl tu pro mě.Ale před dvěma lety,kdy jsem začínala "dospívat" jsem zjistila,že medvídek je pro mimina.A tak jsem ho odhodila pryč.Našla jsem nové kámošky a medvídek mi už k ničemu nebyl.Teď,když si vzpomenu na všechno,co jsem s ním zažila začínám litovat toho,že jsou ho odhodila.Byl to můj nejlepší přítel!Viděl mě,když jsem brečela,když mi bylo nejhůř,viděl mě dospívat....Viděl mě šťastnou. :) Ano,mluvím o něm jako o živé bytosti,ale pro mě v té době živý byl.Možná tady někde je,někde na půdě,v nějaké krabici,chytá se na něho prach a já si přeji ho najít,usínat s ním,držet ho.Chci vrátit čas,kdy jsme byla s ním,ale pokud už není zde,tak je určitě v mém srdci.Ne,nejsem blázen,opravdu jsem svého medvídka,brala za živého.Za svého kamaráda. :)
Dnes již žádného nejlepšího kamaráda v podobě plyšového medvídka nemám.Ale můj pokoj je pořád přeplněný plyšáky. :)
Jinak,super článek! :) Písnička je krásná a obrázky též. :)
Ách jo,spam,povol prosím. :D Trošku jsem se rozepsala,takže si i počteš,ale prostě spam no,což mě dost štve! :D
Zlato nejmilejší, pověz mi, proč jsou tvoje články nejkrásnější? :D Jako vážně, mám k nim vždycky co říct, je to až magické. Nehledě na písničku od Pink, což je fakt moje srdcovka, je boží a bulánkovala jsem u ní několikrát. :D
Já si pamatuju, že jsem taky neměla moc přátel (jenom dvě a půl) a s plyšáky jsem si hrála na školu. Posadila jsem je na postel, byla jsem učitelka a tuto hru jsem dokázala hrát každý den (měla jsem i zavedený rozvrh hodin) několik hodin. :D Bratrovi to lezlo na mozek.
Jéžiš, jsem moc ráda, že se ti to líbí! :)
Nene, to byl jen takový seminář, na jeden den, nejdřív se fotilo a odpoledne se malovalo. :)
Jo, matka stála za to. My stáli od sebe a ona "tak běžte k sobě blíž, já si vás vyfotím! xD
Mám ešte stále kopu plyšákov aj keď pre mňa neznamenajú to čo kedysi :) ale zbožňujem ich
No, aspoň nie som jediná, ktorá toto zažíva. Nedokážem si to vysvetliť a to je to najhoršie. :( Máš pravdu, všetko zlé je na niečo dobré, ale načo je dobré toto, tak to faaakt netuším. :/
Jednoho modrého jsem dostal a nechal jsi toho chudáčka v Německu... zdalipak se mu po mně stýská? :D
Já nikdy neměla nějakého medvídka nebo plyšáka :D teda jako mám jich spoustu ale že by byl přímo jeden jedinej bez kterého bych nemohla bejt to ne :D naštěstí :D
jo přesně tak :D a vlastně by mi možná ani nevadilo jít dneska do školy,pač stejně každej pátek máme do 11:40,takže pohodička :D i když..aspoň si dneska odpočnu :D
Dokonalá písnička!! :'))
Já ke svýmu Lulovi cejtím hrozný pouto je se mnou hrozně dlouho a vždycky si vzpomenu na ty slzy co má v sobě kolikrát jsem ho kousla do ruky když sem byla malá..:'DD
[37]: jéždá :') Moc děkuju :'3 jinak ta písnička, je také jednou z mých srdcovek co můžu poslouchat každý den :') a neomrzí mě . . . také jsem hrávala na školu :'D
Měla jsem a stále ještě mám svého plyšáčka. Přišla jsem k němu v nemocnici, když mi bylo 5 let. Hrozně moc se mi z tolika plyšáků, které byly na hraní pro děti, zalíbil hlavně malý plyšový tučňáček a když jsem potom po několika dnech odjížděla, tak mi ho sestřičky daly. A mám ho ještě do teďkom, jen mu upadlo jedno křidélko :)
To já mám plyšáka, který je něco mezi psem a medvídkem, je fialový a pojmenovala jsem ho Fialka (kreativní dítě, viď? :D). A sice jsem s ním každý den nespala ani nic podobného, ale vždycky jsem ho měla poblíž a když jsem se v noci bála, vzala jsem si ho přímo k sobě, protože jsem měla pocit, že bojuje s každým bubákem, kterého mám v pokoji ^^" Mám ho dodneška a skoro pořád vypadá jako nový :)
jo měla jsem jich dost, ale nikdy neměli takovej význam
jinak dík, ale je to jen fotka v okrajích :D
Já sem milovala všechny svoje plyšáky ♥
a ano, máš pravdu, navždy zůstane v srdci , jak sem si s nima povídala a hrála :)
Svého plyšového méďu mám pořád, i když si jen hoví v mé postýlce a už se jinak neúčastní na mém životě. Pořád ho mám ráda a co je zvláštní, je modrý :)
hezky napsaný, jo. měla jsem kralíčka,modrýho :D
asi zůstal někdě u rodičů.
k tomu wowku, potřebuju radu, jak od toho odejit :D
Já kdysi měla také plyšového kamaráda :333 byl to Tom z pohádky Tom a Jerry a byl v "dospělé" velikosti. Dostala jsem ho jak mi bylo 10 roků a v té době byl větší než já :) měla jsem ho do svých 17ti let a měla bych ho do dnešní doby, kdyby mi ho můj malý brácha nerozerval. Prvně jsem to všechno přišila, ale nakonec se to rozpáralo a rozervali se i jiné části na něm, tak ho mamka nakonec vyhodila a musím se přiznat..obrečela jsem to. A jak jsem byla úplně malá tak jsem měla plyšového medvěda, jmenoval se Pepa. Byl všude semnou..ve školce, chodila jsem s ním sáňkovat, jezdila s ním na dovolené, byl to můj kámoš. Když mi bylo nějak 8 let tak mi ho vyžrali moly, takže taky letěl do koše. Jeho jsem také obrečela. Teď mám jenom dva plyšáky. Kočičku, kterou mi koupila babička když mi umřel Charlie. Do dnešní doby s ním spím a pak malého růžové medvídka, kterému říkám lásko, protože jsem ho dostala od Radima. Sama si ale četla ten článek o Radimovi, takže láska teď leží v šuplíku a bude tam ležet tak dlouho dokud se nevzpamatuju a nebude mě to už tak moc bolet..
Moc krásný procítěný článek a vzpomínka. Já měla velkého medvěda Míťu. Dlouho byl větší, než já. Nosil moje oblečení a byl mým důvěrníkem a poradcem. :-)
inak robíš nádherné desingy :)* chcela som sa spýtať či by si mi nespravila , keď si nenájdeš čas :) videla som aj desing ktorý si spravila infinity , a hrozne sa mi zapáčila tovja tvorba :) tak dúfam že mi spraviš :D a ďakujem :)*
:') Stále mám svého milovanýho medvídka jménem Teddy. Tak strašně pěkně jsi to napsala. :') Ta písnička od P!nk je úžasná! :)
A no má sého medvídka pořád na posteli spí semnou i do teď v mých 18 letech,ale necítím se za to vinn vždycky si mu pobrečím a on mě jako jedinný doma chápe. Když je mi nejhůř a nikdo není na blízku =(
A no má svého medvídka pořád na posteli spí semnou i do teď v mých 18 letech,ale necítím se za to vinn vždycky si mu pobrečím a on mě jako jedinný doma chápe. Když je mi nejhůř a nikdo není na blízku =(
Oo proboha, ty mě dojmeš vždycky tvým článkem :D Já jsem méďu měla to jo, ale spíš sem měla ráda taovýho malýho pejska...mamka mi ho jednou koupila a já si ho strašně zamilovala. Vím, že měl takovej smutnej pohled a vždycky mi ho bylo tak líto, když sem ho viděla třeba jenom ležet na zemi :D Protože ten jeho pohled dojal ^^...Teď ho mám furt, i když mi jenom leží na poličce, já se ho prostě nedokážu vzdát..to nejde! :D I kdybych musela já to prostě neumim..vzpomenu si na všechny ty chvíle kdy byl mým přítelem ON :)))....
Krásně napsaný článek. :) Já máme spoustu plyšáků, ale většina je uklizená, ale můj plyšový pejsek je se mnou pořád. Pamatuju si, že jsem si do dopisu Ježíškovi napsala, že chci pejska. A dostala jsem tady toho, plyšového. A od té doby je se mnou. Strašně jsem si přála, aby byl živý. A pak se najednou objevil inzerát na naší škole, že darují štěňata. Mamka doma psa nechtěla, ale domluvila jsem to s babičkou. Taťka volal tý holce, a ona řekla, že už zbyl jenom jeden. A když ho vyndala, tak ten pes byl (nebo spíš je, moje zlatíčko) strašně podobnej tomu plyšovýmu! Nevím, jestli to bylo nějaký "kouzlo" nebo tak, ale každopádně teď mám dvě zlatíčka. I když toho živýho u babičky vidím vždycky jen o víkendu :(.
Já tedy nikdy plyšového méďu neměla... :D Jinak ale moc hezký článek :-)
už od narození mám plyšového králíčka který se mnou prožil dětství sice uz se mnou nespinká ale nikdy ho nevyhodím :)))
moc hezky si to napsala
krásný článek :) já mám hodně plyšáků a je divný že zrovna nejmíň medvídků :) asi si nějakého pořídím :)
Neměla jsem medvídka, ale mám svou milovanou kočičku:)
Krásný článek, doplněný vhodnými obrázky... A ten citát od Senecy (také ho mám ráda:)) je pravdivý a milý;)
pěkný článek :)
ano mám hodně plyšáků co mi připomínají určité období mého žitovat...třeba plyšák od pradědy který už umřel, dlouho jsem ho měla u sebe a stále je na vyditelném místě a pak třeba můj velký medvěd kterýho jsem dostala ted už od bývalého přítele, pořád ho mám vedle sebe a když je mi smutno tak ho obejmu :)
Nádhera :O super blog!!! Podíváš se na můj web?
http://cms.styl65.webnode.cz/ :-P
Ja jsem mel hodne maly klokanka, mel jsem ho rad a nevim, kde skoncil :)